básničky

Koho by to napadlo,
že má vosa žihadlo?
Že ta moucha pruhatá
přelétne k nám přes vrata
a že bodne – AU, to píchá! –
už je pozdě honit bycha.
Teď už by mě napadlo,
že má vosa žihadlo.

Medvěd mýval jen by zíval,
to však není k zasmání.
Věc je vážná: mýval vyhrál
každou soutěž v zívání.
V celém světě převelikém
nenašel se rovný sok.
Tak ubíhal medvědovi
první, druhý, třetí rok.
Čtvrtým rokem skončila však
kariéra mývala:
na soutěži méďa usnul
a porota zívala.

Kykyryký kykyryký,
kohout letí na Tahiti.
Je to ostrov v širém moři,
slepici se kohout dvoří.
Že ji vezme s sebou snad,
musí mu však vejce dát.
Kykyryký kykyryký,
jen ty si leť na Tahiti.
Já si doma v kurníku
upeču kus perníku.
Perník kohout tuze rád,
tak si může zazpívat:
Kykyryky kykyryky,
už neletím na Tahiti.
Tam létají tuláci,
já jsem kohout domácí.

Na okně jsou květy z ledu
a na stromech šlehačka.
Ze sněhu se stala koule
a ze stráně klouzačka.
Sněhulák se z dálky cení,
červený má celý nos.
Ne od mrazu, nebojte se,
vždyť je přece z Čukotky!
Nos má rudý, protože je
udělaný z karotky.

Vdávala se rýma Nina,
brala sobě kašel.
Svatba byla velmi slavná,
i já jsem tam zašel.
Za svědka jim byla chřipka,
za druhého angína,
po svatbě pak započala
přebohatá hostina.
Stoly byly plné jídla,
sudy plné dobrých vín,
na kytary hrál a zpíval
soubor prášků Aspirin.
Bakterie v jednom kole
tancovaly s bacily,
v kuchyni jim streptokoci
dobrá jídla vařili.
Rej vám to byl přenáramný,
jedli pili bujaře
a tak na ně o půlnoci
zavolali lékaře.

Ukážeš mi malinký,
jak dělají hodinky?
Jak jsi velký, maličký?
A co paci pacičky?
Ty už toho umíš, sláva!
Vaříš kaši, tak bučí kráva,
pejsek dělá hafy haf.
Schovej se mi! Pozor – baf!
Tany tany dokola
než nás máma zavolá
k večeři a potom spát.
Neplač, zítra si zas budeš hrát!

Ještě víc než na mlíčku
pochutná si naše kočka
když jí dáme rybičku.
Jak ucítí zápach rybí,
mhouří slastně svoje očka
a hned víme, co jí chybí.
Máma stojí před lednicí:
„Ať ta kočka chvíli počká!“
A odhání naši Mici.
Ale Micko, ančovičky,
nejsou přece pro kočičky!

Černá, bílá klávesa,
srdce nad tím zaplesá.
Ovčáci a čtveráci
naším bytem burácí.
Už je to tak, každé ráno
učím se hrát na piáno.
Táta, jeden protiva,
pořád se mi posmívá:
„Až si sama utřeš nos,
bude z tebe virtuos“.

Mydli, mydli, mydli,
žák Mydlík se mydlí.
Mýdlo mydlí Mydlíka,
co tak stále naříká,
že se nerad mydlí.
Mydli, mydli, mydli.

Kropy krop,
kropy krop,
voda přijde
kytkám vhod.
Kropy krop,
kropy krop,
pozor, aby‘s
nezakop!
Dej si pozor
zahradníčku,
ať nespadneš
přes kytičku!
Slunce pálí,
půda prahne,
každá kapka
která spadne
– kropy krop,
kropy krop –
přijde našim
kytkám vhod.

Černá Mára po zdi čmárá,
černá vrána krákorá.
Černá smůla lepí se ti
Černý Petře na paty.
Černý cikán k tomu hraje,
je zde velmi rozverno,
protože jsme právě snědli
kapra – ale na černo!

Klokočí, klokočí,
kdopak tohle přeskočí?
Zajíc, klokan, veverka,
Tomík, Péťa, Adélka.
Klokočí, klokočí,
ti všichni to přeskočí.

Utáhla prý bába dědka
na vařené nudli.
Zápas to byl napínavý,
lidem žíly tuhly.
Tajný recept na tu nudli
dal bábě sám z pekla čert
a s ním – račte jistě vědět –
není nikdy žádný žert.
Bába čerta oklamala,
nechtěla mu zaplatit.
Za trest budou s touhle bábou
všichni čerti z pekla šít.

Na tříkolce cinkylinky
jedem trhat konvalinky.
A na saních dolů s kopce
neporazte žádné chodce!
Houpy, houpy na koni
sotva kdo tě dohoní.
Tiše jezdi na bruslích,
ať nevzbudí ryby smích.
Koloběžkou co by dup,
objedeme tenhle dub.
A na lyžích sjedeš dolů
každý kopec, každou horu.
Po nožičkách cupi cup,
nelení jít správný kluk.

KDOPAK HOUKÁ?
Sova, siréna a vlak,
zkusíme to také tak.
Hů a hů a hů a hů
dá to trochu námahu.

KDOPAK TROUBÍ?
Trubka, jelen osmerák,
zkusíme to také tak.
Tram tá dam, tram tá dam,
sotva dechu popadám.

A KDO SYČÍ?
Husy, pára a zlý had,
zkusíme to také tak.
SSSS Syk a Sy,
kdo se o to pokusí?
A KDO ZPÍVÁ?
Naše Ančí, zpěvný pták,
zkusíme to také tak.
Lala lala lalala
jak v opeře La Scala.

KDOPAK HUČÍ?
Lesy, vítr, starý splav,
zkusíme to také tak.
Uví, uví, uvavá,
děs nás z toho přepadá.

A KDO ŠKRÁBE?
Kocour, škrabka, špatný žák,
nezkoušej to také tak!

Tam v daleké Africe
nežije jen opice.
Žije tam též krokodýl,
co se v Nilu narodil.
Veselá to kopa není,
ostré zuby na nás cení,
stále pláče, moji milí,
velké slzy krokodýlí.

Konipásek sezob klásek,
konipas sezob klas.
Neboj, ptáčku konipase,
že ti kombajn zrní spase!
Za rok zas, za rok zas,
vyroste ti nový klas.

My tak rádi létáme
a při tom si zpíváme:
Leť peříčko, leť větříčku,
leť Janičko, leť Petříčku.
Dejte pozor na zatáčku,
ať nespadnem na klouzačku!
Poletíme ententýny,
ať nespadnem do zmrzliny.
Ať spadneme na palouček,
kde si hraje malý klouček.
Zahrajme si na pikolu,
neb nemáme dneska školu.
My tak rádi létáme
a při tom si zpíváme.

Vodník Mokrýsek
má svůj notýsek
uložený na kredenci
a v něm v přísné evidenci
jak se patří, jak se sluší,
každou ulovenou duši.
Jednoho dne při kontrole
vodník zoufá celičký:
Dvě dušičky tady chybí,
co mám dělat, lidičky?
Na ten případ přijel z Prahy
vodník Velký detektiv,
však i on si láme hlavu,
jaký je to světe div.
Vodníka již opustila
jeho dobrá nálada,
brzy se však vysvětlila
tahle celá záhada:
Zatoulaní utopenci
vrátili se co by dup,
jednoho z nich začal bolet
vlevo dole strašně zub.
Mokrýsek si prozpěvuje:
Sláva, sláva, lidičky,
že mě to hned nenapadlo,
to jsou bludné dušičky.

Cestou domů ze školy,
potok bublá v údolí.

To jsem rád, to jsem rád,
bude to můj kamarád.
To jsem ráda, to jsem ráda,
že jsem našla kamaráda.

Posedíme na pařeze,
po noze ti brouček leze.

To jsem rád, to jsem rád,
bude to můj kamarád.
To jsem ráda, to jsem ráda,
že jsem našla kamaráda.

Do ucha ti zpívá ptáček,
naparuje sobě fráček

To jsem rád, to jsem rád,
bude to můj kamarád.
To jsem ráda, to jsem ráda,
že jsem našla kamaráda.

Zaběhneme na paseku,
pohovíme si tam v mechu.
To jsem rád, to jsem rád,
bude to můj kamarád.
To jsem ráda, to jsem ráda,
že jsem našla kamaráda.
Kde se slunce opírá,
ještěrka se vyhřívá.

To jsem rád, to jsem rád,
bude to můj kamarád.
To jsem ráda, to jsem ráda,
že jsem našla kamaráda.
Chvíli ještě pobudem,
sedneme si pod dubem.

To jsem rád, to jsem rád,
bude to můj kamarád.
To jsem ráda, to jsem ráda,
že jsem našla kamaráda.
Na obloze slunce hřeje,
celý svět se na nás směje.
To jsem rád, to jsem rád,
bude to můj kamarád.
To jsem ráda, to jsem ráda,
že jsem našla kamaráda.